Nejkrásnějším dílem Božím je svět, všeliké neviditelné Božské věcí viditelné
ukazující. Nejkrásnější je ale naše duše, jíž je dáno, myšlením zobrazovat
ve svém nitru svět i věci veškery. Nejkrásnější je řeč, jejíž pomocí
vmalováváme všeliké obrazy své duše v duši druhého. Nejkrásnější je písmo,
jímž zachycujeme a natrvalo upevňujeme řeč, samu o sobě prchavou a
pomíjející, a jímž jako bychom ji zadržovali, aby trvala. Nejkrásnější jsou
knihy, písmem ladně sestavené, jimiž zpodobenou moudrost posíláme lidem,
místně či časově vzdáleným, ba dokonce i pozdnímu potomstvu. Nejkrásnějším
darem Božím je vynález tiskových liter, jimž se knihy nesmírně rychle
rozmnožují. 

Sazeč, maje před sebou kasu, naplněnou kovovými literkami, uloženými v
přihrádkách, dívá se do rukopisu, postaveného na vidlici tak, aby pohodlně
viděl, v levé ruce sázítko, pravou rukou vybírá (z přihrádek) literky a
skládá je do sázítka v slova: když naplní sloupec, přenáší je na desku.
Jakmile pak je naplněn počet sloupců pro jednu stranu archu, rozdělí je
příložkami, ováže je a stáhne železnými rámy, aby se nerozpadly; a tím se
podle svého mínění sví povinnosti zhostil.

A tak tito všichni pracujíce vzájemně vykonávající jakoby hračkou
podivuhodné dílo, lidem kdysi nepochopitelné, jen když mají všichni to, čeho
je přitom potření, jednak odborné znalosti zbystřené praxí, jednak vytrvalou
pozornost a píli. Znalosti: poněvadž třebaže je tiskařství řemeslem, je
nejsubtilnějším uměním, skládajícím se z přečetných maličkostí, na něž nutno
dávat dobrý pozor. Pozornost a píli: poněvadž zde, kde se stýká tolik
maličkostí, velmi snadno se něco přihodí, co by dílo rušilo, kdyby se
nebdělo.

Tolik ve všeobecnosti o tom, jak se tisknou knihy vůbec. Jestliže by se
naskytla otázka, jak vznikají knihy dobré, bude třeba říci, že je žádoucí za
prvé rozumně sepsaný rukopis, hodný světla a nikoli tmy; na druhém místě
elegantní typy; na třetím čistý papír; na čtvrtém pak pozorná práce, aby vše
až do poslední čárky bylo zřetelné, rozlišené a správné.